Malířka, kreslířka a grafička, představitelka československé meziválečné avantgardy, která společně s výtvarníkem Jindřichem Štýrským založila vlastní umělecký směr artificialismus a posléze se stala nejvýraznější představitelkou českého surrealistického umění.
Toyen protestovala proti tradiční ženské roli, chodila netradičně oblečená jako muž, ve smokingu, ostříhaná na krátko a mluvila o sobě v mužském rodě. Když se v roce 1922 vzdala svého dívčího jména, tak jí kromě blízkých přátel, kteří ji oslovovali Manko, nikdo jiný neřekl jinak než Toyen. Pseudonym pro ni údajně vymyslel Jaroslav Seifert, který ji potkával, když chodila z dílny na jídlo. Je také důležité zmínit, že Toyena díla byla v mezinárodním surrealistickém kontextu více než umělecká. Toyen chápala surrealismus jako hybnou sílu pokroku. Mnoho jejich děl z druhé poloviny třicátých let mělo silný politický podtext a poukazovalo na její anti-válečné střetnutí hned v několika výkresech. Krátce po druhé světové válce odešla do Paříže, kde se i nadále věnovala výtvarné tvorbě.
