Svým příkladem nezávislé samostatné ženy inspirovala umělkyně Zdenka Braunerová ostatní umělkyně po celá desetiletí. Přátelila se a podporovala nejslavnější české malíře mimo jiné i Františka Bílka, Jana Zrzavého, Jožu Úprku... Zajímala se o nejnovější trendy v umění a dosáhla uznání i ve Francii. Dnes si připomínáme 163. výročí narození malířky, grafičky a knižní ilustrátorky Zdenky Braunerové.
Zdenka Braunerová
(*9. 4. 1858, Praha – † 23. 5. 1934, Praha)
Svého snu by pravděpodobně nedosáhla bez podpory její matky Augusty Braunerové, která také milovala výtvarné umění. Zdenka Braunerová se k malbě poprvé dostala v učení u dcery věhlasného malíře Antonína Mánese, Amalie Mánesové. Následně se přihlásila k soukromému studiu u mladého malíře Antonína Chittusiho, se kterým později téměř uzavřela manželství, ale pro neshody o představě rovnocenného manželství dvou umělců ze sňatku sešlo. Rozhodla se proto nadále rozvíjet svou kariéru, tentokrát v Paříži. Zde se jí dostalo obrovského úspěchu, mimo jiné zde vystavovala na prestižní výstavě unie ženských malířek v Champs-Élysées. Tato zkušenost pro ni byla inspirací i při tvorbě jejích dalších děl.
V Paříži získávala nové podněty, nezapomínala však ani na Československo. Ráda cestovala po vlasti a oblíbila si především moravské Slovácko. Ve svých denících a skicácích Zdenka Braunerová popisovala venkovský chudý lid, který byl pro její práci nejednou velkou inspirací. Náročnost doby jí také přiměla věnovat se humanitární činnosti, v roce 1917 tedy spoluzakládá pražskou pobočku České srdce na pomoc válečným sirotkům, dětem i vdovám.
Na počest děl této malířky a věhlasné grafičky se dodnes pořádají výstavy. Její realistické malby laděné do venkovského koloritu návštěvníkům přibližují svět, ve kterém Zdenka Braunerová žila, svět ve kterém žijí oni samotní.
