Mladý český designér a muralista Tomáš Starý vytvořil během své umělecké residence ve Vídni autorskou fasádní malbu na oblouku pod trasou nadzemky U6. Vídeňané z šestého obvodu Mariahilf tak mohou již druhým týdnem míjet nový mural (4,5 x 9 m). Stojím na Gumpendorfer Gürtel, nedaleko stanice metra a z křižovatky poprvé letmo spatřuji malbu. Jak vznikala? O tom už očima autora.
Spalující horko. První dny ve městě jako vykřičník před úpalem… A sled událostí, které mě čekají, hádat jen těžko. Včera jsem se vystříhal ze spleti metropole přes Sievering za město, na Habsburg-Warte. Dostal jsem na krk dalekohled a běž. „Tohle je nejvyšší bod na katastru Vídně”, dodává správce objektu. „Vítej!“ Netečný horizont splýval s oblohou.
Nazítří se potkáváme s Julií, mojí budoucí pomocnou rukou a asistentkou kulturního centra Kunstbogen. Prostor mi přislíbil poskytnutí stěny a zázemí, ale osobně se střetáváme až po mém příjezdu. Chci vidět plochu naživo, zhodnotit stav zdi, povrch i velikost. Z oka rozhledny vypadala menší.
„Genau, genau. Tak jdeme sehnat barvy, sponsoring.“, vyřkne Julie chvíli po tom, co si potřeseme rukou. O hodinu později procházíme šestku a sedmičku. Moje hlava je zaneprázdněná sestavením mentální mapy a vždy, když oči přeberou fokus, našeptává mi opatrně cosi o podobnosti s Prahou… Odpoledne odcházíme z místního shopu na rohu. S úspěchem. Majitel Bilderboxu je týpek ve středním věku s otevřenou náručí a vypáleným úsměvem do tváře.
Střih. Vzhledem k členitosti fasády a vlnitému plechu držím v rukavicích papír s vizualizací plochého, typografického vzoru. Takzvanou „all-over“ malbu. Navrhl jsem ji s respektem k secesní historii města a charakteru okolí. Metalická Coppergold a bílá barva s Fluo Red pro kontrastní prvky obsesivně provázela mojí vizi. Co nevíme: Návaznost úhlů na písmena na vývěsce přichystá nekončící, rutinní dny.
Třetí den, sedm ráno. Julie stojí šest metrů od stěny, opírá se zády o strom, v koutku rtů visící cigaretu. V obou rukou drží papír. Oči štěrbiny, jak když máš přečíst poslední řádek na očním. Pohybuje papírem. Zaměřuje úhel. Drobnohled. „Přesně!“, potvrzuje smluvený posunek a já spojuju křídou body na zdi. Tentokrát nemáme projektor. Visím na žebříku čtyři metry nad zemí. Potom na druhým, menším žebříku, třeba tři metry. Kovové rolety a reklamní rampa žhnou jako plotna.
Už druhej den mi slunce zaslepuje zrak odrazem z měděných ploch. Každý písmeno čistím a sochařsky vysekávám z matné černé. Připomíná saze. Chvílemi stěna jiskří jako hladina o poledni, nevidím vlastně, co dělám. Oblíbil jsem si Fritz Kolu… Má stejný vizuál jako Molotow a Montany, s kterými maluju. Někdy nový spreje nejdou protřepat, tak je třeba s nimi uhodit o obrubník…
Po nasprejování šablony v barvách sponzora sundám masku, zběsile pobíhám. Je zrovna dobrý světlo. Fotím. Dopamin, úsměv. Jedeme metrem domů a konverzujeme. Líbí se Vám?
Chtěl bych tímto poděkovat všem zmíněným včetně Českého centra, kteří se na projektu spolupodíleli a povolili jeho realizaci. Moc si vážím takové podpory!
Tomáš Starý na stejné lokaci zrealizuje během posledního srpnového týdne ještě druhou malbu oblouku, tentokrát ve spolupráci s abstraktní malířkou Magdalenou Ševčík.
(*1994) je český vizuální umělec a grafický designér působící na volné noze. V roce 2020 absolvoval Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara při Západočeské univerzitě v Plzni, kde se zaměřoval na produktový a průmyslový design. Pravidelně se účastní renomovaných mezinárodních graffiti festivalů za hranicemi.
