Jako právnička se zabývala problematikou role neprovdaných žen, nemanželských dětí a celkovým postavením ženy v rodinném právu a napříč profesemi. Odpůrkyně veškerých totalit byla mučena gestapem a zavražděna oběšením na primitivní oprátce komunistickou stranou.
Zastávala myšlenky feminismu, demokracie, rovnosti, svobody a křesťanství a taktéž ctila odkaz T. G. Masaryka a E. Beneše. V souvislosti s dopady světové ekonomické krize a Mnichovské dohody organizovala sociální pomoc. Stala se členkou antifašistické odbojové organizace (Petiční výbor Věrni zůstaneme). V roce 1940 ji i manžela zatklo a mučilo gestapo. Nikoliv však kvůli odboji, nýbrž pro její aktivitu v Ženské národní radě. Vyhnula se trestu smrti, ale do konce války byla uvězněna. Její manžel přežil pochod smrti.
Po válce bojovala proti nástupu komunistické totality. Byla vyloučena ze všech veřejných funkcí a demonstrativně se vzdala svého poslaneckého mandátu. V září 1949 byla zatčena StB. Po vzoru velkých sovětských čistek se v Československu uskutečnily vykonstruované politické procesy. Významné osobnosti, např. Einstein, Churchill, E. Roosevelt, se bez úspěchu snažili získat u prezidenta Gottwalda milost pro odsouzené. Během procesů byla zorganizovaná dezinformační a manipulační kampaň, díky které byly veřejností zaslány do soudní síně tisíce dopisů žádající nejvyšší tresty pro obviněné.
Po tomto procesu přišlo ještě 35 dalších, v nichž bylo souzeno přes 640 osob a byly vysloveny další vysoké tresty a několik trestů absolutních.
27. června 1950 byla vykonána naprosto zbytečná vražda několika nevinných lidí. Tento den se stal Dnem památky obětí komunistického režimu. Mezi ně se řadila právnička – kapacita ve svém oboru, progresivní žena, partnerka a matka Milada Horáková.
