"Ta krásná holka z vily nad řekou" - tak se přezdívalo jedné z českých hrdinek, Dagmar Šimkové, politické vězenkyni zatčené v 50. letech a autorce knihy "Byly jsme tam taky". Ve vězení strávila celých 14 let. Více o příběhu této hrdinky, která bojovala proti komunistickému státnímu režimu, se dozvíte v článku.
Dagmar Šimková
(*23. 5. 1929, Písek – † 24. 2. 1995, Perth, Austrálie)
„Já, číslo 1211, stojím s ostatními tisíci žen, proměněnými také v čísla. Se ztracenou minulostí, která teď je vzdálená jako ten měsíc a ty zvuky za zdí, jako by nikdy nebyla. Vzpomínka na minulý život přivane jako poryv větru a pomine, rozmělní se a rozplyne jako dunění toho rychlíku, který spěchá někam, kam ho nemohu následovat.“
Právě jste si přečetli úryvek z díla Byly jsme tam taky z pera autorky Dagmar Šimkové, někdy přezdívané „ta krásná holka z vily nad řekou“, která v knize popisuje své vzpomínky na život v zajetí. Tato žena byla 14 let vězněná komunistickým režimem.
(Zdroj fotografie uveden na konci článku)
Vyrůstala v jihočeském městě Písek, kde její otec, který pracoval jako bankéř, nechal postavit rodinnou vilu. Studovala na tamějším gymnáziu a později chtěla studovat na pražské filozofické fakultě, což jí však kvůli „buržoaznímu původu“ nebylo umožněno. Její starší sestra Marta v roce 1950 uprchla za hranice do Austrálie.
Vila, kterou pro svou rodinu nechal postavit bankéř Jaroslav Šimek, otec Dagmar
(Zdroj fotografie uveden na konci článku)
Dagmar psala a množila protistátní letáky a také pomohla ukrýt dva kamarády, kteří utekli z vojny a chtěli se dostat na Západ.Když jí bylo 23 let byla zatčena StB. Později byla zatčena i její matka a majetek rodiny byl zabaven. Dagmar se z vězení dostala až v roce 1966, tedy ve věku 37 let.O dva roky později se podílela na založení K 231, organizace, která sdružovala politické vězně komunistického režimu. Ještě v témže roce ale s matkou emigrovaly za sestrou Martou do Austrálie, kde Dagmar vystudovala dvě vysoké školy, pracovala jako terapeutka ve vězení, spolupracovala s Amnesty International a pořádala výstavy svých výtvarných prací. Kromě toho v Austrálii také napsala již zmiňované dílo Byly jsme tam taky. Jejich rodinnou vilu v Písku, který po roce 1989 párkrát navštívila, nalezla ve zdevastovaném stavu.
Dnes nám život a odvahu Dagmar Šimkové připomíná lávka přes řeku Otavu v Písku, která byla postavena v roce 2018 a pojmenovaná na její počest.
Lávka Dagmar Šimkové spojující břehy Otavy v Písku
(Zdroj fotografie uveden na konci článku)
Zdroje:
(úryvek na začátku článku pochází z knihy Dagmar Šimkové "Byly jsme tam taky")
Obálka knihy, zdroj: https://www.databazeknih.cz/obalka-knihy/byly-jsme-tam-taky-45978
Fotografie vily, zdroj: Wikipedia, Autor: Michal Louč – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=81...
Fotografie lávky, zdroj: Wikipedia, Autor: Michal Louč – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=81...
