Učenlivá, zvědavá, svéhlavá a nekompromisní – tyto vlastnosti nejlépe vystihují „první dámu českého filmu“, režisérku a scenáristku Věru Chytilovou, která byla jednou z klíčových osobností tzv. československé nové vlny, generace režisérů tvořících v 60. letech.
Před kamerou se poprvé objevila v malé roli ve filmu Císařův pekař a pekařův císař, kde ji práce u filmu jako takového neobyčejně nadchla. K práci za kamerou se dostala díky práci v barrandovských ateliérech, kde pracovala jako klapka a odtud se vypracovala až na pomocnou režisérku.
„Železná lady české kinematografie“
Díky své specifické povaze proslula také experimentálními postupy při natáčení. Podle jejího názoru dokáže jen psychický nátlak vyvolat spontánní reakci, tedy hercův nejlepší výkon. Pro zachycení nejautentičtějších výrazů bylo především její taktikou vyvést herce z míry nebo je vytočit.
Její tvorba je ovlivněna stylem cinéma-verité, tedy především dokumentaristickým a filozofujícím proudem. Ve svých filmech nešetřila originalitou ani metaforami, které jasně a kriticky útočily na tehdejší socialistické poměry. Například film Sedmikrásky (1966) vypráví o dvou slečnách, které se rozhodly, že budou zkažené, protože svět kolem nich je právě takový. Režisérka přesně věděla, co chce svými filmy divákům sdělit. Díky tomu se jí dostavilo obrovského ohlasu nejen od domácích, ale i zahraničních diváků.
„Tak to tedy ne! Já chci dělat umění, ne kšefty!“
S oblíbeností jejích filmů přicházeli také nové pracovní příležitosti. Americká filmová společnost Warner Bros. nabídla Věře Chytilové spolupráci a finanční podporu na vytvoření dalšího jejího filmu, avšak režisérka nabídku rázně odmítla, zaprodat se této velké společnosti pro ni bylo nepředstavitelné. Nestála jen o dobrý výdělek, jejím cílem bylo předat divákovi reálný náhled na svět a společnost.
Doba, ve které začala studovat pražskou FAMU (Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění), přála spíše přizpůsobivým až nenápadným lidem než výrazným talentům, jakým byla ona. I přes neshody s vedením fakulty, které kvůli její prostořekosti uvažovalo o jejím vyloučení, své studium úspěšně zakončila absolventským filmem Strop (1961).
Nejznámější filmy Věry Chytilové:
Sedmikrásky (1966)
Hra o jablko (1976)
Šašek a královna (1987)
Kopytem sem, kopytem tam (1988)
Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992)
