Jaký význam se skrývá za názvy objektů Karin Marie Pfeifer "Sample of no commercial value" a "Sweet Fanny Adams", které jsou vystaveny v rámci výstavy Hej-hou? Jak vypadá tvorba této pozoruhodné umělkyně, která se zaměřuje na malbu, video a prostorové instalace? To a mnohem více můžete zjistit ze záznamu z Artist Talku s Karin Marii Pfeifer – umělkyní, která se pohybuje na rakouské scéně přes dvacet let.
Umělecký rukopis Karin Marie Pfeifer spočívá ve strukturální analýze vzájemných vztahů mezi prostory a objekty, které se v nich nachází. Jedním z ústředních bodů je například snaha opakovaně bořit naučené kauzální vazby, a reorganizovat je prostřednictvím estetických kondenzací, superpozic nebo kontrastů - přetvořit je v nový způsob vnímání. Umělkyně tak nasměrovává divákovu pozornost na jednotlivé aspekty zobrazované skutečnosti, jako přibližovací objektiv fotoaparátu, a tím zpřístupní nové úhly pohledu.
V pozadí je vždy myšlenka, že fyzické prostory interaktují s těmi psychickými, že prostory a místa mohou sloužit jako emocionální kotevní body, jako životní prostor, k nimž se mohou vázat asociace a vzpomínky na časy minulé. Pokud se tento životní prostor změní, ať už v jakékoliv podobě - například při ztrátě blízké osoby nebo při komunikačních praktikách přes sociální sítě, prolomí se staré vzorce - něco podstatného nám chybí a tím se mění i vnímání prostoru. Tento objektivní faktor se odráží v novém subjektivním vnímání.
Jde také o hranice těchto prostorů, ať už psychologické, emocionální nebo ekonomické, a jejich překračování. Hranice mohou chránit nebo omezovat. V obou případech je prostor mezi nimi definován omezujícími points-of-no-return. Bez ohraničení jsou to nekonečná, nezakusitelná neutra. Stejně jako bytí a zkušenost vzniká pouze skrze konečnost prostoru, abychom ji však mohli zažít, je paradoxně třeba ji překonávat. Samozřejmě pak mohou vznikat surrealistické scenérie, jejichž referenční body jsou zdánlivě šílené a díla, která si pohrávají s podrážděním vnímání, převrácením souvislostí.
Může to být povrchně iritující, když se umělecké postoje Karin Marie Pfeifer projevují v různých výrazových prostředcích. Autorce však nejde ani tak o vnější estetickou kongruenci jejích děl. Jde o společný obsah a společný přístup v uměleckém pohledu na každodennost. Tím se otázka diváka/čku stává samozřejmou, pokaždé v daných souvislostech, a snaží se tak přidanou hodnotu, kterou umělecká recepce slibuje. Divákovi/divačce umožňuje tyto stejné, samozřejmé a dané souvislosti zpochybňovat a snaží se tím zachovat přidanou hodnotu, kterou umělecká recepce slibuje.
Akce vznikla ve spolupráci Českého centra Vídeň, rakouského Ministerstva umění, kultury, veřejných služeb a sportu, Prvního Vídeňského Městského obvodu – Vnitřní Město, Města Vídně Kultura, Rakousko-české společnosti, Institutu věd o člověku, Rakouského svazu studentů Univerzity Vídeň.
