Dnes je to přesně 140 let od prvního veřejného uvedení symfonie Má vlast od Bedřicha Smetany. Její premiéra se odehrála v Paláci Žofín v Praze pod vedením dirigenta Adolfa Čecha a až do dnešního dne je považována za jedno z nejvýznamnějších děl z české historie klasické hudby. Čeští občané si ji připomínají každoročně na státní svátek, Den vzniku samostatného Československa, 28. října, a celý svět pak i v rámci mezinárodního festivalu klasické hudby Pražské jaro, které Smetanova Má vlast vždy zahajuje.
Bedřich Smetana se narodil 2. března roku 1824 v Litomyšli do rodiny panského sládka. Talent se u malého Bedřicha objevil záhy; již ve čtyřech letech hrál na housle, v šesti letech vystoupil poprvé na veřejnosti a v osmi letech zkomponoval první skladbu. Bedřich studoval hudbu soukromě a věnoval se především hře na klavír a komponování. V roce 1856 se přestěhoval se svou rodinou do švédského Göteborgu, kde přijal místo ředitele Filharmonické společnosti. V roce 1862 se vrátil zpět do Prahy, kde se stal ředitelem hudební školy, sbormistrem Hlaholu a spoluzakladatelem Umělecké besedy.
Svůj nejvýznamnější, symfonický počin Má vlast začal psát Bedřich Smetana v době, kdy už měl za sebou jiné úspěšné opery jako Braniboři v Čechách, Prodanou nevěstu či Dalibora. Současně v tomto období přichází mistr postupně o sluch, což mu ale nebrání, aby dokončil romantický cyklus symfonických básni Má vlast. Toto Smetanovo vrcholné dílo vznikalo postupně v druhé polovině 70. let 19. století a premiéry se dočkalo 5. listopadu 1882 v pražském Paláci Žofín. Zatímco Má vlast slavila úspěch, Smetanův zdravotní stav se naopak rapidně zhoršoval a skladatel skonal 12. května 1884, jen necelé dva roky po slavnostním uvedení svého největšího díla.
Poetický cyklus Má vlast oslavuje krásy české země a připomíná její významné historické události, ale současně se také dívá do budoucnosti. Skládá se z šesti symfonických básní, kterými jsou Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník. Národní symboly se tu promítají hned ve třech rovinách: mytologické (Vyšehrad a Šárka), opěvování krajinné krásy (Vltava a Z českých luhů a hájů) a historicko-politické (Tábor a Blaník).
V první skladbě Vyšehrad Smetana prostřednictvím mytického českého pěvce Lumíra a harfových akordů vzpomíná na vznik hradu Vyšehrad, jeho rozkvět, hlučný život i vládce, ale i jeho zkázu, po níž už zbyly jen trosky. Další symfonická báseň Vltava začíná jako dva pramínky v šumavských lesích, jež splynou do jedné říčky, která víc a víc graduje až do velebného proudu tekoucí k Praze. V části Šárka se její jmenovkyně zklamaná v lásce mstí společně se svými družkami mužskému pokolení. Krásami české krajiny provází část Z českých luhů a hájů. Tábor pak oslavuje husitské období a její odvážné a vytrvalé bojovníky. Na něj plynně navazuje poslední Blaník, v němž zaznívá i husitský chorál.
Má vlast se dočkala nesčetného množství hudebního ztvárnění a provedení. Ale i sám autor Bedřich Smetana si byl vědom slavnostního rázu tohoto vrcholného díla a přál si, aby bylo uváděno při slavnostních příležitostech. Toto přání se mu splnilo a dnes si dílo připomínáme na český státní svátek Dne vzniku samostatného Československa 28. října. Má vlast také každoročně zahajuje mezinárodní festival klasické hudby Pražské jaro.
