Ota Pavel byl český prozaik, sportovní reportér a novinář. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství. Narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. V roce 1939 se přestěhovali z Prahy do Buštěhradu k rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila.
Poté, co byl jeho otec spolu s bratry Jiřím a Hugem transportováni do koncentračního tábora, žil s matkou, která nebyla židovského původu, sám. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. V roce 1947 vstoupil do strany KSČ. Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující.
Po válce hrál hokej, ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase a mezi lety 1956 a 1957 v časopise Stadión a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Ve Stadionu také vycházely především jeho fejetony ze sportovního prostředí.
Jeho literární dílo se stalo součástí zlatého fondu československé literatury a jeho nejznámější romány, jako například „Jak jsem potkal ryby" a „Smrt krásných srnců", inspirovaly generace čtenářů.
Během své kariéry navštívil USA, Francii, Švýcarsko nebo SSSR. Zemřel na srdeční infarkt ve věku 42 let v Praze a je pochován na Novém židovském hřbitově na Olšanech vedle svého otce.
V roce 2002 bylo v Buštěhradě zřízeno muzeum věnované životu a dílu Oty Pavla.
Díla:
Smrt krásných srnců
Zlatí úhoři
Jak jsem potkal ryby
