Jan Kotěra byl český urbanista, architekt, návrhář nábytku a malíř. Narodil se 18. prosince 1871 v Brně. Vychováván byl v německých školách v Dolních Zálezlech, Ústí nad Labem a na státní průmyslové škole, Odborné škole stavitelské v Plzni.
Po maturitě v roce 1890 přišel do Prahy, kde absolvoval praxi v projekční kanceláři inženýra Freyna a od roku 1894 studoval na vídeňské Akademii výtvarných umění, kdy tam nastoupil nový profesor Otto Wagner. Ve Vídni se Kotěra seznámil s Jože Plečnikem, Josefem Hoffmannem, Josefem Urbanem, a Adolfem Loosem.
Kotěra byl ovlivňován wagnerovským modernismem, ale i italsky orientovaným klasicismem, který ve vídeňské akademii ještě dozníval. Roku 1897 získal Římskou cenu spojenou se stipendijním pobytem v Palazzo Venezia v Římě.
Po návratu z Itálie nastoupil na speciální školu dekorativní architektury na pražské uměleckoprůmyslové škole. Roku 1910 byl jmenován profesorem nově vytvořené speciální školy architektury na Akademii výtvarných umění v Praze.
Absolvoval několik pracovních cest do Paříže, Holandska, Belgie, Německa.
Zemřel po delší nemoci 17. dubna 1923 v Praze. Je pohřben na Vinohradském hřbitově.
Významná díla:
Rekonstrukce a přestavba zámku Červený Hrádek (1894–1896)
Peterkův dům na Václavském náměstí v Praze (1899–1900)
Urbánkův dům/Mozarteum v Praze (1911–13)
Muzeum východních Čech v Hradci Králové (1909–12)
