Josef Jungmann byl český básník a lingvista a vedoucí osobnost českého národního obrození. Je považován za tvůrce moderní češtiny.
Josef Jungmann pocházel ze středočeských Hudlic a měl devět sourozenců. Původně měl namířeno k církevní kariéře. V letech 1784 až 1788, navštěvoval Josef piaristickou normální školu v Berouně a následně přešel na gymnázium v Panské ulici na Novém Městě do Prahy, které absolvoval v roce 1972. Vystudoval filozofii na filozofické fakultě univerzity (1792–1795). Později studoval také práva, ale studium nedokončil.
V roce 1799 se přestěhoval do Litoměřic a od roku 1800 vyučoval na gymnáziu češtinu, ale nepobíral žádný plat. Ve své době byl prvním gymnaziálním učitelem češtiny v Českém království. Roku 1815 odešel Jungmann do Prahy, kde působil jako ředitel na Akademickém gymnáziu v dnešní Štěpánské ulici. Český jazyk Jungmann vyučoval také na Filozofické fakultě pražské univerzity. Jungmann položil teoretické základy vývoji novodobé češtiny. Byl vůdčí osobností tzv. druhé (preromantické) generace obrozenců.
Josef Jungmann se zasloužil o založení prvního českého vědeckého časopisu Krok. Připojila se k němu skupina českých obrozenců, která je nazývána Jungmannovou básnickou a vědeckou školou. Patřily k ní významné osobnosti české vědy a literatury té doby jako František Palacký, Jan Evangelista Purkyně, František Ladislav Čelakovský a další. Jungmann také vydal jeho životní dílo: pětidílný Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna, který obsahoval 120 000 slov. Po Dobrovského Zevrubné mluvnici české byl tento slovník druhým základním kamenem pro ustanovení norem spisovné češtiny. Ve svých překladech se snažil o rozvoj češtiny, netvořil však slova bez pravidel, nýbrž se snažil dodržovat zásady Josefa Dobrovského.
