Komorní spolek Ehrbar vás zve 3. prosince na koncert, na kterém zazní skladby českých autorů, jako jsou Bohuslav Martinů, Antonín Dvořák a Leoš Janáček.
PROGRAM:
B. Martinů - Duo č. 2 D dur H.157 pro housle a violoncello
A. Dvořák - Romantické skladby pro housle a klavír op. 75
L. Janáček - Sonáta pro housle a klavír
(přestávka)
A. Dvořák - Klavírní kvintet č. 2 A dur op. 81
➡️ Pošlete e-mail s kódem ceskyprogram2023 na adresu karten@ecms.at a získejte vstupenku za sníženou cenu 18 eur.
"Jsem tak dojatý způsobem života českého lidu ..."
Bohuslav Martinů, velký polyglot mezi českými mistry, svou milovanou vlast po druhé světové válce už nikdy nespatřil. Mezi jeho poslední díla patří 2. Duo pro housle a violoncello, které zkomponoval v roce 1958 v exilu ve Švýcarsku. Je to podivuhodně inspirativní hudba plná vitality a touhy po Čechách. I přes malou špetku jazzu v závěrečné větě se mi vybaví báseň Rainera Marii Rilkeho, která začíná verši: "Tak mě dojímá cesta českého lidu...". - a na začátku posledního verše stojí: "Kéž bys i ty cestoval daleko po zemi...".
V dopise Antonína Dvořáka z ledna 1887 čteme: "Píšu teď malé bagately, jen si myslete, pro dvoje housle a violu. Práce mě těší právě tak, jako kdybych psal velkou symfonii, ale co říkáte? Jistě, jsou určeny spíše diletantům, ale copak Beethoven (...) nepsal i s velmi malými prostředky a jak?" (s. 5). Nicméně se z toho staly "Romantické kusy" pro housle a klavír, které měly premiéru 30. března 1887 v Praze za účasti skladatele a Karla Ondřička, který nebyl diletant, ale vynikající profesionální houslista. "Včera jsem tu hrál a moc se mi to líbilo," hlásil skladatel stručně svému německému nakladateli.
Leoš Janáček byl plný vášnivého slovanofilského idealismu. V první větě houslové sonáty, která byla dokončena až v roce 1921 v nově vzniklém samostatném Československu, jsou jasně slyšitelné melodické odkazy na jeho "ruskou" operu Káťa Kabanová. Balada s rapsodickou, široce rozvedenou vokální melodií, folkloristické scherzo a stále patetičtější závěrečná věta s promyšleným závěrem vyúsťují v harmonicky mistrovskou a vysoce emotivní hudbu, která se nakonec vymyká povrchním nacionálním interpretacím.
Antonín Dvořák napsal svůj druhý klavírní kvintet na podzim roku 1887 ve svém idylickém venkovském sídle ve Vysoké na jihu Prahy. Osobitá melodická vynalézavost skladatele, který téměř nikdy necitoval lidovou hudbu, ale vždy ji napodoboval, je svůdná; motivická kombinace různých nálad vytváří široké panorama emocí. Mezi tím je s úctou citován Klavírní kvartet A dur jeho učitele Brahmse. Dumka, stará ukrajinská baladická forma, český lidový tanec Furiant a veselá polka tvoří pozadí vět, korunovaných obratným fugátovým provedením. Protože, jak napsal Dvořák: "Mít krásnou myšlenku není nic zvláštního. Ale krásně myšlenku realizovat a udělat z ní něco velkého, to je to nejtěžší - umění."
- Gottfried Franz Kasparek
Ehrbarský spolek pro komorní hudbu zahájil svou první koncertní sezónu v říjnu 2023. Klavíristka Biliana Tzinlikova, houslistka Klara Flieder a violoncellista Christophe Pantillon, kteří všichni tři čerpají z bohatých zkušeností komorních hudebníků v nejrůznějších formátech, nástrojovém obsazení a stylech, se spojili, aby spojili své rozmanité zkušenosti získané během dlouholeté mezinárodní koncertní činnosti při koncipování společné koncertní řady ve Vídni.
Další informace a vstupenky naleznete zde.
