Dnes si připomínáme českého architekta s italskými kořeny působícího na území Čech a Moravy na začátku 18. století. Hrál významnou roli ve vývoji evropské barokní architektury.
Jan Blažej Santini-Aichel realizoval spoustu různorodých projektů, od klášterů, poutních míst, kostelů a kaplí přes šlechtické paláce nebo hospodářské dvory. Do nich vpisoval své znalosti historických souvislostí, číselné symboliky, geometrie, prostoru a světla.
Jeho odkaz se váže na architektonický styl barokní gotiky, v němž se důvtipně prolíná monumentální gotika s barokní dynamičností. Zároveň do architektury vtiskává duchovní dědictví barokní doby a v Santiniho podání je dodnes dokonale přesvědčivý.
I po 300 letech tak dílo architekta Jana Blažeje Santini‑Aichela neztratilo na důležitosti. Z památkového pohledu je jeho hodnota nezpochybnitelná. Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci a poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, zapsané na seznam světového dědictví UNESCO, dnes patří mezi nejvýznamnější světové památky, které jsou hojně navštěvované.
O Santiniho stavby projevuje vysoký zájem jak laická, tak odborná veřejnost. Kontinuálně probíhá živá diskuze nad symbolikou jeho děl. Po více než dvou stech letech byl dokonce dostavěn nedokončený poutní kostel v Mariánské Týnici.
