František Kupka – Balada (Radosti života), Amorfa. Dvoubarevná fuga | Křížem krážem NGP

František Kupka žil mezi léty 1871 až 1957. Je to český malíř, ilustrátor a karikaturista světového významu. Jeho práce jsou zastoupeny v Museu of Modern Art v New Yorku, Museu Guggenheim, Centre Pompidou v Paříži, ale samozřejmě také v Národní galerii v Praze. František Kupka byl průkopníkem abstrakce a většinu svého života prožil ve Francii.

František Kupka se narodil v malém městečku ve východních Čechách. Již velmi záhy projevoval velký talent, a tak na přímluvu rodinného přítele mu bylo umožněno studovat na Akademii výtvarných umění v Praze. Po několika letech odchází studovat na výtvarnou akademii do Vídně, kde se věnuje nejen malbě, ale studuje i filozofii, východní náboženství, spiritismus a zajímá se o mysticismus. Ve Vídni se také seznamuje s dánskou módní návrhářkou Marií Bruhnovou, která se stává jeho přítelkyní. Společně dokonce podniknou cestu do Dánska. Kupka v roce 1896 se stěhuje do Paříže. Krátce nato umírá Marie Bruhnová a odkáže mu malé dědictví. Díky tomu si Kupka mohl pronajmout ateliér na Montmartru, nicméně začátky nebyly snadné. Živil se převážně jako ilustrátor pro satirické časopisy.

Kupkova tvorba prošla výrazným vývojem - od symbolismu až po abstraktní malbu. Právě v symbolistním duchu tvořil na přelomu 19. a 20. století a z tohoto období je i obraz Balada (Radosti života) z roku 1901–2. Jsou na něm znázorněny dvě ženy, velmi nespoutané a živočišné, jak jedou na koních. I koně jsou neosedlané a dokonce ani nemají uzdu. Ženy se vyhřívají v zapadajícím slunci. Jedná se o konkrétní postavy - o dvě lásky Františka Kupky. Žena s blond vlasy je dánská návrhářka Marie Bruhnová, v té době již zesnulá. Bruneta je francouzská modelka Gabrielle. Kupka tímto obrazem chtěl vyjádřit radosti života, pocit štěstí a blaha. Na zadní straně obrazu je přípis, kde je zmíněna Epona. Jedná se o oblíbenou bohyni keltské mytologie často zobrazovanou jedoucí na koni. Kupka v tomto symbolistním obraze tak prolnul svůj osobní příběh s keltskou mytologií. Obraz Amorfa je výsledkem Kupkova dlouhodobého směřování od předmětné k abstraktní malbě.

K obrazu Amorfa. Dvoubarevná fuga vznikla celá řada přípravných studií. Z nich víme, že Kupka pozoroval svoji nevlastní dceru Andrée, jak v ruce drží červenomodrý míč a hází si s ním. Kupku nejvíce zajímala trajektorie pohybu a jeho dynamika. Kupka stírá rozdíl mezi zobrazeným námětem a pozadím v autonomní realitu. Podařilo se mu propojit prostor a čas v jediném obraze. Název Amorfa. Dvoubarevná fuga může odkazovat na dílo hudebního skladatele Johanna Sebastiana Bacha. Kupka sám v jednom interview uvedl, že chtěl vytvořit výtvarný ekvivalent Bachovy Fugy. Tato práce, zcela zásadní pro abstraktní umění, byla vystavena již v roce 1912 na Podzimním salonu v Paříži.