Toyen - Léto, Úděs | Křížem krážem NGP

Marie Čermínová, která tvořila pod uměleckým jménem Toyen, žila mezi léty 1902 až 1980. Je to česká malířka a ilustrátorka, představitelka evropského surrealismu, která prožila velkou část svého života ve Francii.

Surrealismus, to je umělecký směr první poloviny 20. století, který výrazně ovlivnil nejen výtvarné umění, ale i literaturu, divadlo, hudbu a fotografii. Mezi umělce, kteří tvořili v duchu surrealismu, můžeme řadit Maxe Ernsta, Salvatora Dalího, René Magritta nebo fotografa Man Raye. Surrealismus vznikl ve 20. letech 20. století v Paříži a posléze našel odezvu mezi umělci po celém světě. Tento umělecký směr zdůrazňuje osvobození mysli. Snaží se zachytit podvědomí, vzpomínky, představy a sny. 

V roce 1925 odchází Toyen společně se svým uměleckým partnerem Jindřichem Štyrským do Paříže. Zde vyhlašují vlastní umělecký směr - artificialismus. Ten bychom mohli charakterizovat, že je na pomezí mezi surrealismem a abstrakcí. Umělci se snaží zachytit vzpomínání na vzpomínky - zachytit představy vázané k reálné skutečnosti, nebo jen vysněné - a hlavně esenci, která po nich zbyla. Vznikají tak nové světy - neznámé a nepovědomé krajiny. Ty v divákovi vyvolávají asociace a podněcují fantazii. Na počátku 30. let se v Toyenině tvorbě začínají objevovat ideje surrealismu.

Tento obraz Léto z roku 1931 v sobě nicméně ještě nese koncept krajiny vycházející z artificialismu. V levé části obrazu převažují okrové barvy. Je zde neznámý objekt připomínající minerál. Potom kulaté tvary - možná to jsou oči, které se na nás dívají. Potom štěrbina a napravo, v modré části, další neznámé objekty. Jsou to snad lastury, nebo skály...

Je už na divákovi a jeho fantazii, jak si tyto tvary vyloží. Na obraze jsou znázorněny shluky tušených a neznámých tvarů volně plujících beztížným prostorem. Možná se jedná o vzpomínku na moře a sluncem zalitý písek. Co můžeme říct ale s určitostí je, že tento obraz působí velmi pozitivně a vyvolává v nás konotaci krásného letního dne.

Obraz Úděs z roku 1937 realisticky znázorňuje iracionální. Autorka dává svým vnitřním pocitům konkrétní tvar. Scéně dominuje tento neznámý objekt. Není to ani věc, ani bytost - je to jakýsi fantom. Velmi nás znepokojuje jeho konkrétní tvar a přitom neidentifikovatelnost. Na konci jakési tyče je krvácející objekt pokrytý peřím, který vytváří stín. Pozadí je pojato abstraktně a dává tušit strukturu dřeva, což evokuje dojem vysoké ohrady. Na ni jsou zavěšeny ruce, snad dětské, v počtu dva a půl páru. Obraz je zakončen úzkým pruhem modré oblohy. Ve výjevu rezonuje napětí, v němž se znepokojivě prolínají pocity voyerství, krutosti a slasti. Úzkost a nebezpečí jsou typická témata pro tvorbu Toyen druhé poloviny 30. let. Autorka tak reagovala na strach z blížící se druhé světové války. Válku Toyen prožila v Praze, kde ve svém malém bytě ukrývala básníka a spisovatele židovského původu Jindřicha Heislera. Pokud by toto bylo odhaleno, pro oba by to znamenalo okamžitou smrt. Po válce se Toyen rozhodla odcestovat do Paříže, kde prožila zbytek svého života.